Založení: Okrašlovací a zalesňovací spolek pro Velké Kunčice, Čeladnou a okolí byl založen dne 8. února 1903. Jeho činnost byla ukončena v roce 1951.

Obnovení: Spolek byl obnoven dne 24. února 2010 pod názvem Okrašlovací spolek Rozhledna jako občanské sdružení (dnes opět spolek).

Spisová značka: L 8968 vedená u Krajského soudu v Ostravě
IČ: 22815228
Adresa: Čeladná 42, 739 12  Čeladná

Ohlédnutí za historií původního Okrašlovacího spolku pro Velké Kunčice, Čeladnou a okolí

Okrašlovací spolek Rozhledna, založený z podnětu MUDr. Milana Bajgara a Petra Andrleho začátkem loňského roku na Čeladné, se od svého počátku vědomě hlásí k návaznosti na původní okrašlovací spolek z roku 1903. Není to jen tím, že tak jako ten předchozí se zaměřuje na oblast Čeladné, Kunčic pod Ondřejníkem a jejich okolí, ale mimo jiné i tím, že již svým názvem deklaruje ideu stavby rozhledny na Ondřejníku, kterou poprvé vyslovil zakladatel a první předseda původního spolku, pan MUDr. Jan May (1869–1931). Učinil tak již roku 1906 a písemně ji spolek zformuloval začátkem roku 1907 ve své žádosti o svolení a podporu, podané na ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži (stavba byla panem arcibiskupem povolena – viz lit. č 1).

Šťastnou náhodou můžeme nahlédnout do té minulosti, neboť Václav Mojžíšek, studující oboru historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity, zpracoval roku 2009 archivní fond týkající se Okrašlovacího spolku pro Velké Kunčice, Čeladnou a okolí, který je uložen ve Státním okresním archivu Frýdek-Místek.  Fond obsahuje archiválie z let 1902 až 1951 a tvoří jej hlavně úřední knihy, spisový materiál a účetní knihy a spisy (viz lit.  č. 2). Z těchto materiálů, publikovaných též na internetu, se tak dá zjistit, že počátky Okrašlovacího spolku spadají do roku 1902, neboť dne 14. 12. 1902 byly stanovy spolku podány ke schválení. Schváleny byly Moravským místodržitelstvím v Brně již 10. ledna následujícího roku, a tak dne 8. února 1903 mohla být svolána ustavující schůze. Konala se v tehdejším hotelu Skalka (dnes lázeňský dům Kněhyně – pozor, neplést si to se stávajícím, také již obstarožním hotelem Skalka, nacházejícím se opodál). Ten první hotel Skalka zakoupil pro účely realizace lázeňské péče spolu s ostatními objekty nacházejícími se v areálu tehdejšího statku Parmovice (č. p. 42) pan MUDr. Jan May, člen představenstva a pozdější starosta Mariánských Hor (ty se ale tehdy jmenovaly ještě Čertova Lhota).

MUDr. Jan May byl zvolen prvním předsedou spolku, což společně s výše uvedeným svědčí o tom, že byl hlavním nositelem myšlenky věnovat se zvelebování přírodního prostředí v okolí budovaných lázní. Podobně jako jiné okrašlovací spolky vytklo si totiž sdružení za cíl zvelebování místní krajiny, péči o památky, stezky a chodníky atp. Peníze spolek získával z členských příspěvků, darů a subvencí. Správu spolku zajišťoval správní výbor a valná hromada.  Jednací řečí se stala čeština.

Kunčice pod Ondřejníkem (tehdy ale ještě Velké Kunčice pod Radhoštěm) a jejich malebné okolí se již na konci 19. století staly vyhledávanou rekreační destinací výše postavených zaměstnanců prudce se rozvíjejících průmyslových závodů na Ostravsku. Místo bylo příhodné zejména proto, že bylo velmi dobře dostupné, neboť jím procházela železniční trať z Moravské Ostravy do Valašského Meziříčí.

První předseda spolku Jan May vykonával svou funkci v letech 1903 až 1909. S určitou prodlevou pak tuto funkci po něm převzal MUDr. Ladislav Jičínský, lékař z Moravské Ostravy (byl z rodiny významných montanistů, kteří si v Kunčicích postavili vilu nad valašskou cestou směrem k Hukvaldům), a tuto funkci vykonával od r. 1911 do r. 1922. Dalším předsedou byl zvolen majitel cihelen z Moravské Ostravy-Fifejd pan Jan Chmel (1858–1941), který si postavil již roku 1903 klasicistní vilu jen 50 m od původního hotelu Skalka a nazval ji po své manželce Anežka (dnes zde sídlí ředitelství dnešních lázní, tj. BRC). Jan Chmel byl předsedou spolku od r. 1922 do r. 1927. Po něm tuto roli vykonával do roku 1929 JUDr. Karel Fajfrlík (1860–1940), advokát a poslanec z Moravské Ostravy, jenž si nechal postavit rovněž roku 1903 stylovou roubenou vilu Šárku při cestě na Trojanovice. V jeho sousedství zakoupil roku 1926 rozsáhlé pozemky a jednu ze dvou vil Jana Jaterky centrální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů Dr. Ing. Eduard Šebela. Ten byl předsedou spolku od roku 1929 až do roku 1942.

Pod jeho vedením si klub počínal velmi aktivně. Šebela v  té době např. zakoupil na Podkarpatské Rusi dřevěný kostelík, nechal jej převézt do Kunčic a věnoval spolku, který jej pak roku 1931 znovu postavil na návrší zvaném Na humenci – nedaleko od Šebelovy vily. Kostelík pochází z obce Gliňance u Činadova, okres Svalava, kde stával od přelomu 17. a 18. století. Po svém znovupostavení byl při římsko-katolickém vysvěcení zasvěcen sv. Prokopu a sv. Barboře, patronům horníků (více o tom viz lit. č. 3). 

Téhož roku také vzniklo péčí okrašlovacího spolku nedaleko od kostelíka veřejné koupaliště a tenisové kurty (dnes rekreační středisko ČSD). Nákladem spolku byl také zřízen chodník pro pěší od železničního nádraží podél trati směrem k lázním. Spolek pečoval nejen o chodník, ale i o zeleň podél něj a posléze i o jeho osvětlení ve večerních hodinách.

Činnost spolku neutichla ani během válečných let. V meziválečných letech se zasedání výboru a valné hromady často konalo v Ostravě. Po celou dosavadní dobu se členstvo spolku prakticky skládalo jen z ostravských „vilařů“ (tj. místní obyvatelstvo v něm nemělo výrazný podíl). Od roku 1942 se stal předsedou Ing. Antonín Bechný, generální ředitel Vítkovických železáren, a zůstal jím i po válce. Napjatá doba po únoru 1948 aktivitám tohoto typu nepřála a roku 1951 došlo k násilnému ukončení činnosti spolku.

To jsou tedy základní fakta. Z nich  je zřejmé, že činnost původního okrašlovacího spolku nebyla z časového hlediska epizodní záležitostí, ba naopak, trvala dlouho, podílelo se na ní mnoho významných a pozoruhodných osobností a přinesla zmíněným obcím zvelebení a prospěch. Tito tzv. „přistěhovalci“ si tato místa vybrali se svými rodinami z upřímného obdivu a kladného vztahu k místní přírodě a podle toho si zde také počínali. Ostatně snad jsou ještě mezi námi pamětníci alespoň některých zmíněných osob. Sám mohu potvrdit, že právě a téměř výlučně potomci těchto rodin byli prakticky jedinými, kteří mi významně pomohli při sběru informací jak o historii a vývoji lázní Skalka, tak o okolní pozoruhodné urbanizaci.

Z podkladů archivního fondu Okrašlovacího spolku pro Velké Kunčice, Čeladnou a okolí, zpracovaného Václavem Mojžíškem roku 2009 (viz lit. č. 2), sestavil

Doc. Ing. Jan Folprecht, PhD. 

V Ostravě dne 20. 12. 2010                                                            

Literatura:
1)        Andrle Petr: Výstavba rozhledny byla již snem členů okrašlovacího spolku v čele s předsedou MUDr. Janem Mayem; Rozhledna č. 2/2010
2)       Archivní fond je uložen ve Státním okresním archivu Frýdek-Místek, Bezručova ul. 2145, č. listu NAD:1147, ev. č. pomůcky: 947 a byl zpracován Václavem Mojžíškem roku 2009
3)       Folprecht Jan: Skalka – pohled do dějin obcí Čeladné a Kunčic pod Ondřejníkem; BRC v Čeladné, 2008 

Předchůdci našeho spolku o možnosti postavení rozhledny na Skalce uvažovali. Na níže uvedený dopis odpověděl pan arcibiskup kladně již v roce 1903.